diskontní politika
diskontní politika, působení emisní (centrální) banky v tržních ekonomikách na rozsah úvěru, výši oběživa, na stav platební bilance a na měnový kurs zvyšováním nebo snižováním diskontní sazby (tj. úrokové sazby), za kterou eskontuje (resp. reeskontuje) směnky, a tak poskytuje krátkodobý úvěr bankám nebo státní pokladně. Tím, že emisní banka při poskytování úvěru dává dlužníkovi k dispozici své bankovky, zvyšuje se úvěrem zároveň jejich množství v oběhu. D. p. je formou ovlivňování hosp. vývoje. Zvýšení diskontní sazby má vést ke zdražení krátkodobého úvěru, k rychlejšímu splacení poskytnutých úvěrů a ke snížení poptávky po úvěrech (tj. deflační úvěrové polit.). Snížení úrokové sazby má působit opačně, tedy povzbudit poptávku po úvěrech a vést ke zvýšení hosp. aktivity podnikatelů. S rozvojem bezhotovostního platebního styku se omezují možnosti emisních bank působit diskontní sazbou přímo na úvěrovou polit. ostatních bank. D. p. se však nadále používá k ovlivňování platebních vztahů se zahr. Zvýšení úrokové míry schodku platební bilance má vyvolat příliv kapitálu (zejm. avoárů) ze zemí s nízkou úrokovou mírou, a tak vyrovnat platební bilanci a udržet měnový kurs. Tím se d. p. zároveň stává jedním z prostředků řízení inflace.
