diagnóza obecně
diagnóza [dy-, řec.], 1. lék. diagnosis - rozpoznání nemoci; výsledek lék. snahy o zjištění povahy onemocnění, jeho příčiny a lokalizace, rozsahu poškození a konečné klasifikace choroby. Při stanovení d. nemoci se vychází z anamnézy a obj. vyšetření přítomného stavu (status praesens) nemocné osoby pomocí zákl. fyz. vyšetřovacích metod: pohledu (inspekce, aspekce), pohmatu (palpace), poklepu (perkuse) a poslechu (auskultace). K d. onemocnění bývají často potřebná i přístrojová, laboratorní a pomocná vyšetření a jejich zhodnocení, např. biochem. nález, rentgenologické vyšetření, elektrokardiogram. Jednotlivé obory lék. používají ke stanovení d. své speciální vyšetřovací postupy; Přesná, stupni současného věd. rozvoje odpovídající d. umožňuje lékaři správné stanovení terapie a prognózy onemocnění. 2. biol. vymezení nejdůl., taxonomicky význ. vlastností taxonu organismu, umožňující jeho bezpečné odlišení od taxonů podobných či příbuzných. Např. d. taxonu ptáci je: teplokrevní opeření obratlovci. V.t. diferenciální diagnóza; 3. ekol. d. druhu nebo d. rostl. asociace - krátký a výstižný popis vymezující nejdůl. vlastnosti, vycházející obvykle z podrobnější, ale málo přehledné charakteristiky. Pro d. druhu i d. asociace předepisují mez. kódy formální náležitosti, bez nichž je d. věd. neplatná. Např. platně popsaný druh rostliny musí mít d. v latině a její součástí může být i názorný obrázek; platná d. nové rostl. asociace musí být zveřejněna v kongresovém jazyce.
