démon
démon [řec. daimón a lat. daemon ], mytol. nadpřirozená bytost či síla schopná prospívat nebo škodit lidem i bohům; svou podstatou a zprostředkující funkcí mytický článek mezi bohy a lidmi; nižší božstvo projevující se v přír. úkazech; duch; v řec. chápání též héros, v kř. náb. padlý anděl, ďábel či pohanský bůh. V mytol. všech národů symbol závislosti člověka na přírodě (démonické síly). Víra v d. - někdy víra v démonismus - jako nejst. kult lidstva realizovaný v rituálech a náb. obřadech (oběti, zaříkávání, amulety, modlitby) měla lid. i oficiální charakter a většinou přetrvala doménu bohů (eg. náb.). Svět démonů měl svou hierarchii (vyšší a nižší d.) a klasifikaci, např. podle vztahu k lidem (dobří a zlí d.), vzhledu (d. v lidské, zvířecí či kombinované podobě), místa působení (pozemští, podsvětní a nebeští d.) ap. Kult d. - démonismus - se nejsilněji projevil v zemích Asie a ve starověkém Egyptě, odkud pronikl přes ant. svět do žid. a kř. náb. (boj kř. církve proti neoficiálnímu kultu démonů).
