chromozóm
chromozóm [řec.], genet. pentlicovitý útvar různého tvaru i velikosti, tvořený deoxyribonukleovou kys. (DNA) a bílkovinami a pozorovatelný v různém, avšak charakteristickém počtu v dělícím se buněčném jádře. Při mitóze a při heterotypickém dělení je ch. tvořen párem sesterských chromatid, které se při jaderném dělení od sebe oddělují jako jednochromatidové dceřiné chromozómy. Ch. se barví bazickými barvivy. Ch. je strukturou nesoucí jaderné geny organismu. Chromozómy jsou schopné autoreduplikace; zákl. stavební složkou je nukleohistonové vlákno, tvořené nukleovými kys. a histony, na jehož spiralizaci závisí kondenzace hmoty chromozómů v průběhu buněčného cyklu. Tvarově se chromozómy rozlišují podle polohy centromery na chromozómy metacentrické, submetacentrické, akrocentrické a telocentrické. Sestava chromozómů je početně i tvarově konstantní a pro druh organismu charakteristická. Endomitotickou reduplikací bez následného rozchodu chromatid vznikají chromozómy polyténní (chromozómy obří, např. v některých tkáních larev dvojkřídlého hmyzu). Známé jsou též chromozómy štětkovité s charakteristickou smyčkovitou strukturou, vyskytující se např. v jádrech oocytů u obojživelníků. Odlomením terminálních částí ramen ch. a vzájemným spojením ramen v místech zlomů vzniká ch. kruhový.
