chemické názvosloví
chemické názvosloví, chemická nomenklatura - soubor pravidel, podle nichž se tvoří jednoznačný název sloučeniny. Pův. triviální názvosloví přebíralo staré názvy (potaš, vinný kámen), jiné názvy zpravidla obrážely původ slouč. (jablečná kys., chilský ledek). Moderní ch. n. je systematické, vyjadřuje jednoznačně strukturu slouč. stejně jako strukturní chemický vzorec. U komplikovaných slouč. vzniknou i značně dlouhé názvy, proto se v běžném textu často používají i nyní triviální názvy, např. tyrosin pro 2-amino-3-(4-hydroxyfenyl)propanovou kyselinu, nebo zkratky, např. DOPA pro 2-amino-3-(3,4-dihydroxyfenyl)propanovou kyselinu. - Anorg. chemi cké n ázvosloví používá většinou spojení přídavného jm. (odvozeného od elektropozitivní součásti slouč., např. vápenatý) a podstatného jm. (odvozeného od elektronegativní součásti slouč., např. síran). - O rg.. systemati cké chem. názvosloví je založeno na substituci. Základem je název uhlovodíku nebo heterocyklické slouč. Přítomnost dalších atomů nebo skupin nahrazujících některé z jejich vodíkových atomů se vyjadřuje pomocí čísel, předpon, zakončení, např. 1-brom-2-fluor-4-nitrohexan. Semisystematické (semitrivi ální) chem. názvosloví , které se prakticky užívá výlučně u přír. látek, vychází z triviálních názvů a rozšiřuje je systematickými předponami a zakončením, např. 3,4-dihydroxyfenylalanin. - St. názvy vytvořené podle radikálově funkčního názvosloví, např. methylalkohol, by neměly být v odborném textu užívány. Dodržování ch. n. (v podstatě značkové soustavy) umožňuje racionální informaci o slouč., jichž je dnes známo již přes 6 mil. C. ch. n. se řídí pravopisnou normou uvedenou v Pravidlech českého pravopisu a pro odborná sdělení v Názvosloví anorganické chemie a v Nomenklatuře organické chemie.
