cantus firmus

cantus firmus [kan-, lat.], zkratka c. f. v souč. muzikologii melodie, která je převzata, vypůjčena z nějaké jednohlasé nebo vícehlasé skladby, aby se stala základem pro vytvoření nové vícehlasé skladby. V těchto významech se c. f. uplatňoval zejm. v polyfonii ll.-16.st. V ll.-14.st. byl jeho hl. zdrojem gregoriánský chorál (nazývaný tehdy it. canto fermo, odtud lat. c. f.), od 15.st. též jednohlasé světské i duchovní písně a jednotlivé hlasy populárních vícehlasých skladeb chrámových i světských. V 16.st. se základem kompozice polyfonní mše stávaly celé vícehlasé úseky převzaté z jiných skladeb. - Novodobá nauka o kontrapunktu užívá pojem c. f. ve speciálním tech. smyslu a nepřihlíží k tomu, zda c. f. (tj. zákl. hlas neimitačního kontrapunktu) byl skladatelem převzat odjinud nebo samostatně vytvořen.