bronzová doba
bronzová doba, hist.-kult. období (asi od 3. do zač. l.tis. př.n.l.), v němž dochází v nejpokročilejších oblastech k vytvoření rozvinutých státních útvarů, mj. v důsledku rozšíření hutnictví bronzu a jeho běžného užití pro výr. nástrojů i zbraní. - Nejst. bronzové nástroje (3.tis.) pocházejí z lránu, Mezopotámie, Anatólie a jv. Asie (Thajsko), na konci 3.tis. v již. Evropě, ve 2.tis. pak i v lndii (Harappa) a v Číně (dyn. Sang). Nerovnoměrnost hist. vývoje se v b. d. zvýrazňuje též v závislosti na zdrojích měděných a cínových rud. Dochází ke zrychlení ekon. a spol. vývoje (rozvoj řemesel, hradiště a vesnická sídla, rozklad rodového zřízení); význ. úlohu při tomto procesu mají výhodné geografické prostředí, koncentrace obyv., směna. Pro stř. Evropu (první bronzy na počátku 2.tis.) jsou význ. obch. stezky a blízká ložiska rud (Alpy, Sl. rudohorie, později krušnohorský cín). Bronzová metalurgie navazuje na měděnou z eneolitu; nejprve je rozšířen tzv. arzénový bronz (bez cínu). K běžné výrobě bronzu dochází před pol. 2.tis.; asi od l.tis. byly užívány na zpracování bronzu železné nástroje, ale k zobecnění železa jako kovu dochází v mírném evr. pásmu až na rozhraní 8. a 7.st. př.n.l. Sev. Evropa získávala měď a cín směnou (za jantar). - Obecně se dělí b. d. na st., stř., ml. a pozdní; určité oblasti mají speciální dělení (např. stupně A-D). - Ke st. b. d. patří ve stř. Evropě únětická kult., kult. maďarovská, věteřovská a otomanská, ovlivněné již. Evropou (Mykény); na Slovensku se předpokládá i těžba rud. Ve stř. b. d. značnou část stř. Evropy ovládly mohylové kult. (českofalcká, středodunajská a karpatská); ve vých. části piliňská kult.; v ml. b. d. převládá komplex popelnicových polí, u nás zejm. lužická, knovízská, milavečská, velatická kult.; vytvářejí se předpoklady pro vznik halštatského stylu; etnická příslušnost tvůrců těchto kultur je nejasná.
