bonita obecně

bonita [-ny-, lat.], 1. ekon. a bank schopnost přijmout úvěr a dostát platebním závazkům; dobrá pověst obch. firmy. Bonitní klient, úvěrová bonita - zákazník banky schopný splácet úvěr. Odtud též bonitní - např. dostatečně bonitní apod. 2. v přeneseném významu - důvěryhodnost.