blokáda
blokáda [něm.] 1. voj. souhrn opatření ozbrojených sil směřující k přerušení veškerého spojení protivníka s ostatním světem, aby byl donucen ke kapitulaci, nečinnosti nebo ústupkům. Podle složení sil a prostředků a zeměpisné polohy objektu může být b. pozemní, vzdušná, námořní nebo nejčastěji b. kombinovaná; 2. ekon. soustava hosp. opatření, jejichž cílem je přerušení styků daného objektu s vnějškem a jeho ekon. oslabení. K prostředkům b. h. patří zejm. přerušení hosp. styků, zákaz vývozu určitého zboží (embargo), zamezení přístupu lodí do přístavu a podobně; 3. genet. dědičně podmíněná neschopnost průběhu určitého metabolického procesu, podmíněná mutací některého z odpovídajících genů (b. genetická), nebo dědičně podmíněná zábrana výměn chromatidových fragmentů mezi homologickými chromozómy při meióze (b. crossing-overu); 4. lék. a) b. kloubu, ustrnutí kloubu v jedné poloze; b) omezení, popř. znemožnění funkce některého orgánu, např. b. ledviny při uzávěru močovodu kamenem; c) b. léčebná, dočasné vyřazení některého úseku vegetativního nervstva použitím anestetik z důvodů léčebných, popř. diagnostických.
