blaho obecně
blaho, filoz. nejobecnější pojem pro ozn. kladné hodnoty, jev (předmět) uspokojující lidskou potřebu, odpovídající zájmům a cílům lidí. V souvislosti s tím, jaké potřeby jsou uspokojovány, lze rozlišit materiální b. (stravování, odívání, bydlení) a duchovní b. (znalosti, est. a morální hodnoty). Hodnocení b. jako etické kategorie ozn. stav, kdy dochází k prožitkům příjemných pocitů (slasti), má pův. ve starořeckém hédonismu (Aristippos) a Epikúrově filoz.
