belgická hudba
belgická hudba, prvního vrcholu dosáhla v 15. - 16.st., kdy se na území dnešní Belgie, Francie a Nizozemska rozvíjela nizozemská polyfonie; její představitelé vytvořili pro celou Evropu platný vícehlasý kompoziční sloh a zastávali vedoucí místa v hud. životě mnoha evr. zemí. V 17.st. pronikla belg. varhanní hud. (Ch. Luython, J. P. Sweelinck), v 18.st. tvorba clavecinová (J. B. Loeillet, 1680 - 1730, J. H. Fiocco, 1703 - 1741). V 18.st. se hud. život zaměřil také na oblast opery; 1759 byla uvedena první opera. Mnozí belg. operní skladatelé se uplatnili ve Francii (A. E. M. Grétry, F. J. Gossec, E. N. Méhul). V 19.st. vynikla belg. houslová škola (H. Vieuxtemps, E. Ysaye). Nejvýzn. představitel novodobé b. h. je C. Franck. Ze skladatelů 2.pol. 19.st. se dále uplatnil P. Benoît, ve 20.st. zvl. P. Gilson (1865 - 1942), J. Absil, A. Souris (1899 - 1947), M. Poot, H. Pousseur.
