austroslavismus
austroslavismus [-izm-, lat.], ideový a polit. program části představitelů slovanských národů habsburské monarchie (zvl. pak č. liberálních politiků), považující habsburskou říši za nejvýhodnější státoprávní rámec pro zachování existence a zabezpečení polit., hosp. a kult. emancipace těchto národů (tj. Čechů, Slováků, Jihoslovanů, případně též Poláků a Ukrajinců). Polit. ideu a. poprvé uceleně zformuloval 1846 K. Havlíček Borovský (v článku Slovan a Čech v Pražských novinách); proti nereálnému panslavismu postavil myšlenku spolupráce slovanských národů v rak. monarchii, v níž spatřoval jejich útočiště proti expanzi pangermánské i carského Ruska. V intencích Havlíčkových zkoncipoval pak F. Palacký v období 1848-49 polit. program a. (v dopise frankfurtskému sněmu a na Slovanském sjezdu),navrhující přetvořit habsburskou monarchii na zákl. přirozenoprávních principů ve federaci 8 národnostních územních celků, z nichž jeden mělo.tvořit území obývané Čechy a Slováky. Program se opíral o soudobé liberálně dem. a konstituční ideje; jeho slabina spočívala též v tom, že požadovaná federalizace monarchie na národnostním zákl. nemohla uspokojivě vyřešit komplikované národnostní poměry v rak. říši. Na podzim 1848 sehrál a. úlohu ideové podpory vídeňského dvora. Ve 2.pol. 19.st. zůstal programem části č. buržoazie (staročeši F. L. Rieger) a hist. šlechty, přičemž přirozenoprávní koncepci nár. svébytnosti nahrazoval koncepcí hist.právní. V nové podobě se projevil na zač. 20.st. v novoslovanství, reprezentovaném v č. polit. táboře především mladoč. stranou (K. Kramář). - Na Slovensku se k austroslavismu v období 1848-49 přiklonilo štúrovské křídlo sl. nár. reprezentace. Od 50. let 19.st. se však a. ve sl. polit. již výrazněji neuplatňoval; za určitý jeho projev lze považovat federalizační projekty M. Hodži před 1. svět. válkou.
