armatura obecně
armatura [-tú-, lat.] 1. stroj. a vod. pomocné zařízení (výstroj) na rozvodech tekutin nebo na mechanismech s průtokem tekutin. A. umožňuje řídit nebo měřit průtok tekutin nebo jejich tlak a tak ovládat práci trubních řádů, sítí i hydraulických mechanismů. Rozměry a konstrukce a. se řídí světlostí potrubí a účelem díla. A. jsou normovány, speciální veliké a., jako uzávěry přehradních výpustí, se vyrábějí individuálně. Nejužívanější a. jsou hydranty, šoupátka, výtokové stojany, kohouty, vzdušníky, prameníky, bahníky, redukční ventily. Pro usnadnění montáže a. se někdy vkládají do potrubí montážní vložky; 2. arch. vyjádřené zpevnění exponovaných částí budov (nároží, oblouk) obvykle kamennými kvádry (bosáž, rustika); rozšířena zvl. v arch. renes., barokní a klasicistní.
