arianismus
arianismus [-nyz-], ariánství - kř. teol. směr; zakl. byl cařihradský kněz Areios, lat. Arius (okolo 256-336). Podstatou a. je chápání Ježíše Krista jako bytosti sice výjimečné (měl být stvořen Bohem z ničeho jako první bytí), ale ne přímo božské. Víra v posmrtné vzkříšení Krista jako člověka dávala ariánům naději na věčný život (spásu). A. ovlivnil některé řím. císaře 4.st., rozšířil se ve vých. části říše, byl přijat germ. kmeny Vizigótů (mise Wulfily), Ostrogótů, Burgundů, Vandalů a Langobardů. Vyvolal rozpor v církvi, jeho hl. odpůrcem byl Athanasios. K řešení sporu o pojetí Krista svolány první dva ekumenické koncily, které a. zavrhly jako herezi a daly zákl. dogmatu o božské trojici (shrnuto v tzv. nikajsko-cařihradském vyznání víry).
