archeologie
archeologie [řec.], hist. věda zkoumající na zákl. hmotných pramenů hl. zákonitosti a konkrétní průběh nejst. dějin lidstva. Hmotné prameny, tj. výr. nástroje a jimi vytvořené materiální statky, neobsahují na rozdíl od pramenů písemných přímou výpověď o hist. událostech; hist. závěry na nich založené mají proto charakter vědecké rekonstrukce. Specifika hmotných pramenů vyžaduje, aby je získávali a zpracovávali specialisté - archeologové. Podle povahy pramenů a jejich časové či prostorové příslušnosti se archeologie tradičně dělí na pravěkou, časně historickou, slovanskou, středověkou ap. Relat. samostatným oborem je a. klasická, studující zvl. řecké a římské památky. K plnění svých úkolů si a. vytváří vlastní prac. metody a postupy (např. stratigrafie a typologie). A. využívá výsledků hist. věd a ve stále větší míře uplatňuje i postupy přejaté z přír. a tech. věd. Zákl. prameny a pozorování se získávají terénními výzkumy; teor. zobecnění předchází laboratorní zpracování a časové zařazení hmotných pramenů. Zákl. pracovišti v ČR jsou Archeologické ústavy ČSAV a SAV, muzea a vysoké školy.
