arabskoislámská hudba
arabskoislámská hudba, hudba arab. mluvících národů. Je většinou vokální, jednohlasá nebo heterofonní, s nevelkou účastí nástrojů. A. hudbě je cizí vícehlas a harmonické cítění. Melodie bývá opředena mnoha ozdobnými tóny (melismaty) a zvětšenými intervaly. Arab. tónový systém spočívá v rozdělení oktávy na 24 čtvrttónů, ale uplatňují se i šestinotóny a intervaly větší, než je celý tón. Stupnice se tvoří několika tetrachordy nebo pentatonikou. V a. h. je běžná i polyrytmie; velký význam má improvizace. V souč. hud. praxi se užívají sedmitónové stupnice, které se nevyhýbají čtvrttónovým krokům. Z tónového systému se vybírají tónové řady (makámát), z nichž každá představuje melodický typ s charakteristickými melodickými figurami, rytmickými vzorci ap., které jsou závazné pro hud. zpracování dané skladby. Melodika a. h. těsně souvisí s mluveným slovem a má zálibu ve variační práci, rytmika je závislá na metrice bás. textu. - K nejpoužívanějším hud. nástrojům patří zvl. loutna s krátkým krkem (úd) a loutna s dlouhým krkem (tunbúr), dále drnkací nástroj kánún, typ mandolíny buzuk, smyčcové nástroje kamangah (kemanče) a rebab. V lid. hudbě se užívá cimbál santuk a různé druhy fléten, zvl. flétna zvaná náj (nai). Z bicích nástrojů buben tabla a malá tamburína daff. Píseň je téměř vždy doprovázena bubnem a smyčcovými nástroji. A. h. značně ovlivnila evr. hudbu; z pův. arab. hud. nástrojů lze sledovat vývoj řady evr. nástrojů typu flétnv, hoboje, loutny, housli, tamburíny a bubnu. - Historie staré a. h. je známá více z dochovaných spisů o hud. teorii než ze samotných hud. památek; zákl. hud. tradice vytvořily perské, řec. i pův. arab. hud. prvky, největšího rozkvětu dosáhla a. h. za Hárúna ar-Rašída. Hud. teorie se rozvíjela už od 8.st.; jako hud. teoretikové vynikli i Alfarabi a Avicenna. - V a. h. 20. st. vynikl šejk Alí al-Darvíš (1884-1952) z Egypta, který je považován za nejlepšího arab. hud. pedagoga a skladatele; zasloužil se o uspořádání I. kongresu o a. h. v Káhiře (1932). V Tunisku obohatil skladatel a pedagog Ahmed El Wafi (1850-1921) nár. hudbu o rytmy turecké hudby; vynikl skladatel a hud. kritik Salah el Mahdi (*1925). V Alžírsku byl nejdůl. představitelem tradiční hudby El Hadj El Arbi Ben Saari (1883-1965). Četné kongresy a. h. se konají v Kartágu, Rabatu, Bagdádu a jinde; 1975 zal. Meziarabská rada pro uchování tradic a propagaci arab. hudby.
