aquilejský patriarchát
aquilejský patriarchát [akvi-], círk. provincie (do 1751) a knížectví (do l.pol. 15.st.); poprvé doložen ve 4.st. (do jeho správního obvodu patřily Veneto, Noricum a Panonie). V 6.st. po vpádu Langobardů se od a. p. oddělil patriarchát s centrem v Gradu (od 15.st. v Benátkách). A. p. přenesl své sídlo do Cormony, Cividale a (od 1238) do Udine. V 9.-l l.st. vysílal círk. mise mezi Slovany a Maďary. Patriarchové získali s podporou Karlovců a řím.něm. císařů rozsáhlá léna a majetky v oblasti Friuli, lstrije a Kraňska. V l l.st. zde patriarchové vytvořili samostatné knížectví. Ve 14.15.st. se světského území a. p. zmocnili Habsburkové a Benátky. Pro spory mezi oběma mocnostmi při obsazování funkce patriarchy byl a. p. papežem zrušen a rozdělen (1752) na 2 arcibiskupství (v Udine pro benátskou, v Gorici pro habsburskou část).
