anarchosyndikalismus
anarchosyndikalismus [-dy-, řec.], směr v děl. hnutí, který se zformoval zač. 20. st. na půdě odborových organiizací evr. románských zemí (Francie, Španělsko, Itálie); projev anarchismu v odborovém hnutí. Za jedinou účinnou formu třídního boje pokládá boj hosp., odmítá polit. boj, popírá nutnost vedoucí úlohy rev. proletářské strany a za nejvyšší formu organizace proletariátu považuje odbory. Klade důraz na význam gen. stávky. Social. spol. si představuje jako společenství svobodných výrobců, organizovaných na výr. zákl. v syndikáty; zásadně odmítá existenci social. státu. A. vycházel z idejí J. P. Proudhona a M. A. Bakunina, jeho nejvýzn. teoretikem byl G. Sorel. Před 1. svět. válkou měl značný vliv ve Francii (v.t. Amienská charta), Itálii a Španělsku, odkud se šířil dále do Jižní Ameriky i USA. Za 1. svět. války a zvl. po bolševické revoluci v Rusku (VŘSR) došlo mezi stoupenci a. k diferenciaci; část z nich přešla do řad tehdejších kom. hnutí a zanesla sem určité anarchosyndikalistické názory a představy.
