alexandrijská poezie
alexandrijská poezie, řec. poezie helénistické doby pěstovaná především v eg. Alexandrii; rozkvět zaznamenala hl. v l.pol. 3.st. př.n.l. A. p. se vyznačovala učeností, její autoři (zakl. Filítás, Eratosthenés, Apollónios Rhodský, nejslavnější autor Kallimachos) byli učenci, knihovníci a lit. historici a psali hl. pro vzdělance a vyšší spol. kruhy. Tematika a. p. byla pestrá: mýty, pověsti, pohádky, didaktické básně odborného (lék., zeměd.) obsahu, mimy; význ. přínosem byla bukolská poezie. Z bás. forem se pěstovaly hl. elegie, epigram, hymnus, v epice epyllion namísto homérského hrdinského eposu. Z tvorby alexandrijských básníků se mnoho nedochovalo, silně však ovlivnili řím. poezii hl. v l.st. př.n.l. (Catullus, Propertius).
