alétheia

alétheia [řec.], ve starořec. filoz., zejm. u eleatů a Platóna, pravdivé poznání, vědění v protikladu k pouhému zdání, mínění (doxa). Např. v Parmenidově jednotě bytí jsoucího je myšlení myšlenkou o bytí, a proto lze pravdivé bytí poznat jen myšlením.