abstraktní a konkrétní
abstraktní a konkrétní, filoz. kategorie postihující podstatné stránky obj. reality a stupně procesu jejího poznání. V dějinách filoz. se až do Hegela rozuměla pod konkrétním pravidelně smyslově daná, názorná mnohotvárnost jednotlivých věcí, pod abstraktním charakteristika produktů procesu myšlení, tj. pojmů, teorií, ideálních schémat ap. Hegel první dal kategoriím a. a k. specifický význam. Konkrétním není jen smyslově názorné, ale především to, co je synonymem dial. vzájemného působení, bohaté členitosti různých celostností; abstraktní pak není metafyz. protikladem konkrétního, nýbrž momentem či etapou pohybu samotného konkrétna; abstraktní pak znamená nerozvinuté, nerozčleněné. Konkrétnost předmětu je objektivní vzájemná souvislost jeho částí, stránek, dynamickou jednotou určovanou jeho zákonitostmi; konkrétní poznání je pak odrazem těchto vzájemných souvislostí a působení věcí v systému pojmů, který reprodukuje obj. obsah předmětů. Abstraktní znalost je opakem konkrétního poznání, protože se omezuje na zafixování určitého momentu či stránky předmětu mimo souvislost s ostatními stránkami a specifickými charakteristikami celku. Cílem poznání nemůže být ani jen pouhá registrace smyslového povrchu jevů, ani jen vyčlenění absolutních log. vztahů, nýbrž takový pohyb od smyslově konkrétního k logickému, který dosahuje reprodukce objektu v celé jeho podstatné a složité skutečnosti. Cesta od abstraktního ke konkrétnímu je nejobecnější formou rozvoje poznání.
