absolutní etika
absolutní etika [-ty-], termín zavedený H. Spencerem pro charakteristiku abstraktního systému mravních norem, jimiž by se měli řídit ideální lidé v ideální společnosti; tento systém norem má sloužit i jako kritérium hodnocení skutečného chování osob v reálných podmínkách. Jako a. e. se označují i morální soustavy, které dogmaticky věří v neměnné mravní principy, nezávislé na hist., nár., třídních a dalších rozdílech, a vyjadřují boží vůli (teologická etika) nebo požadavky lidské přirozenosti (např. etika kantovská). Hlásání abstraktních zdánlivě věčných etických zásad tvoří v filoz. dogmatický protipól etického relativismu, který je vlastní pragmatismu, existencialismu, pozitivismu a dalším směrům. V.t. etický relativismus; křesťanská morálka.
