Země planeta
Země, planeta sluneční soustavy, obíhající kolem Slunce ve vzdálenosti 147 (4. 1.) - 152 (2. 7.) mil. km (stř. vzdálenost 149,5 mil. km; výstřednost eliptické dráhy Z. je 0,016 75, stř. rychlost oběhu 29,8 km.s 1, doba oběhu vzhledem ke hvězdám 365 dnů 6 h 9 min 9,54 s). Kolem osy se Z. otočí za 24 hvězdných h (úhlová rychlost rotace ω = 7 292 115.10-11 rad/s); osa rotace svírá s ekliptikou úhel 66°33 ' (1960). Vlivem přitažlivosti Měsíce, Slunce a planet opisuje osa rotace Z. v prostoru kuželovou plochu jednou za 25 700 roků (tzv. platónský rok - v.t. precese), dále vykonává nutační pohyb s periodou 18,7 roku a amplitudou +/- 9,21''. Tvar Z. se blíží trojosému elipsoidu, největší poloosa měří 6 378 173 m, rovníkové zploštění je 1:90 000, vedlejší rovníková poloosa míří ve směru k 15° záp. délky. Pólové zploštění Z. je 1/298,257, přesná měření pomocí družic ukázala, že tvar Z. je navíc nesymetrický vzhledem k rovníku. Protože osa rotace není přesně totožná s hl. osou elipsoidu setrvačnosti Z., vykonává Z. nepravidelný pohyb (v.t. Chandlerova perioda). Průměr Země je zhruba 13 000 km (tj. Země je více než 100x menší než Slunce). Povrch Z. je 510 mil. km2, objem 1,08 biliónu km2, hmotnost 5,974.1024 kg, stř. hustota 5 510 kg.m3. Látkové složení Z. lze přímo odhadnout pouze pro zemskou kůru, jejíž vrchní část je dostupná hloubkovými vrty. Obsahuje hl. kyslík (asi 49%), křemík (26%), hliník (7%), hořčík (3,4%), vápník (3,2%), sodík (3%) a železo (2,8%). - Na zákl. rozboru šíření seizmických vln, vlastních kmitů Z. a laboratorních pokusů s polymorfními fázovými přechody látek byl vytvořen tzv. pyrolitický model zemského pláště (umožňuje vysvětlit vznik známých vyvřelých hornin i existenci diskontinuit v plášti pomocí fázových přechodů). Byly zjištěny diskontinuity v hloubkách 350 km, 400 km (tzv. dvacetistupňová diskontinuita) a 650 km a tzv. astenosférický kanál nižších rychlostí (kolem hloubky 150 km), v němž rychlosti zemětřesných vln, na rozdíl od ostatních oblastí pláště, klesají. Teplota v plášti monotónně vzrůstá, pravděpodobně nepřesahuje 2 000 °C, mnohonásobně roste též el. vodivost. Diskontinuita v hloubce 2 900 km ohraničuje zemské jádro; na této hranici rychlost podélných zemětřesných vln klesá skokem z 13,6 km/s na 8,1 km/s a poté monotónně roste až do hloubky 4 980 km na 10,06 km/s. Jádro se chová jako kapalina a příčné vlny se jím nešíří; na jeho hranici se zemským jadérkem dosahuje tlak 3.1011 Pa, teplota 3 000 až 4 000 °C. Rovněž el. vodivost je vysoká. V hloubkách 4 980-5 100 km je přechodná oblast, oddělující vnitřní jádro (zemské jadérko). Jeho hustota naznačuje přítomnost převážně železa a niklu. - Pro existenci života na Z. má zákl. význam její vodní obal zvaný hydrosféra a vzdušný obal zvaný atmosféra. Magn. pole Z. se projevuje v prostoru zvaném magnetosféra. V gravitačním poli Z. se pohybuje Měsíc, jediný přirozený satelit Z. - Vznik a vývoj Z. nelze chápat odděleně od vzniku sluneční soustavy; tyto otázky řeší kosmogonie. Stáří pevné Země se odhaduje na zákl. radioakt. metod na více než 3 mld. roků.
