Uzbekistán
Uzbekistán, do 1991 součást býv. SSSR - země ve stř. Asii; 447 400 km2, 25,11 mil. obyv. (2002 úřední odhad) srov. 18,49 mil. obyv. (1986), 68,7% Uzbeků, dále Rusů, Tatarů, Kazachů, Tádžiků, Karakalpaků, Kirgizů; úřední jaz. uzbecký a rus., hl.m. Taškent. Uzemí tvoří rozsáhlá Turanská nížina, na S krytá pouští Kyzylkum, na SZ plošina Ustjurt. Na V a J jsou předhůří a horská pásma Tchien-šanu a Alaje s intenzívní seizmickou činností. Mezi nimi jsou uzavřeny úrodné mezihorské kotliny Ferganská, Zeravšanská aj. Hl. řeky Amudarja a Syrdarja s přítoky; na SZ již. část Aralského jezera. Podnebí suché, teplé, silně vnitrozemské, ovlivňované nadmořskou výškou. Průměrná teplota července 26-32 °C, ledna -3 °C na S, až 3 °C na J; srážek roč. 80-90 mm v nížině, v horách až přes 1 000 mm roč. Rostlinstvo a živočišstvo pouští, polopouští, stepí, v horách suchomilné porosty až h. louky. - Ložiska ropy a zemního plynu, uhlí, rud mědi, molybdenu, zlata a síry. - Hl. odvětvím prům. je stroj., specializované na výr. zeměd. strojů (kombajny na sběr bavlny, secí stroje) a dop. prostředků (traktory), prům. těžební, energetiky (hl. tepelné elektrárny, ale i hydroelektrárny na Syrdarji), hut. železa i neželezných kovů, dále průmysl petrochem., chemický, prům. hnojiv, plastických hmot, stav. hmot, text. (bavlna, hedvábí), oděvní, koberců, pap., kožedělný, potr. V zeměd. nutné zavodňování; hl. odvětvím rostl. výroby v obd. Sov. Svazu bylo pěstování bavlníku (významný podíl na sklizni býv. - 62% - býv. SSSR), které vedlo k nadměrnému užívání chem. hnojiv, snížení hladin vod kvůli extenzivnímu zavodňování (důsledkem vysychající Aralské jezero). Dále pěstování rýže a jiných obilnin, ovoce, zeleniny, vinné révy; v živoč. výrobě hl. chov ovcí a koz (z ovcí dvě třetiny karakulských), skotu, prasat, dále koní, drůbeže, velbloudů. Chov bource morušového. Dop. silniční, žel., let. a potrubní. Správní rozdělení: Karakalpacká Autonomní republika, 12 oblastí, 155 rajónů.
