Ulánbátar
Ulánbátar, též Ulaanbaatar - hl.m. Mongolska, m. pod ústřední správou, na ř. Túl, 1 350 m n.m.; 2 000 km2, 760 077 obyv. (2000) srov. 488 000 obyv. (1985). Polit., hosp. a kult. středisko státu. - M. zal. v pol. 17.st. jako kočující rezidence hlavy lámaistické církve pod jm. Sar Oösin chot (Město žlutých látek) nebo Orgö (Rezidenční jurta, odtud ruské jm. Urga). Pův. bylo na hranici dnešních ajmaků Archangajského a Ovörchangajského, od 1778-79 definitivně u soutoku ř. Túl a Selbe, stalo se obch. a náb. centrem. 1911 jm. Níslel chüre (Hl. m. - klášter) a stalo se hl. m. feud. teokratického státu. Od 1921 hl.m. lidového Mongolska. 1924 přejmenováno na Ulánbátar (Rudý bohatýr). - Prům. stroj., kovodělný, polygr., masný, petrochem., mlynářský, pivovarnický, kožedělný, textilní, oděvní, sklář., keramiky, dřevozpracující, stav. hmot, cementárenský. Žel. a automobilové opravny. Dop. křižovatka (žel., silniční, mez. letiště). Muz., knihovny, archív, div., akademie věd (zal. 1921), univ. (zal. 1942) a jiné vysoké školy. Arch. památky z 18.-19.st. Nová bytová výstavba.
