Tunis město
Tunis [-ny-], hl.m. a přístav Tuniska, středisko stejnojmenného guvernorátu, u pobřežní laguny; 690 630 obyv. (2000 úřední odhad) srov. 596 600 obyv. (1984 cenzus). Polit., hosp. a kult. centrum státu. Dop. křižovatka (žel., přístav La Goulette, mez. letiště Carthage). Muz., knihovny, archív, věd.výzk. ústavy, univ. (zal. 1958) a jiné vysoké školy, zool. zahrada. Každé dva roky mez. veletrhy. Staré m. s Velkou mešitou (732). - Ve starověku foinická osada v bezprostřední blízkosti Kartága; 146 př.n.l. ovládnuta Římany, v 5.st. n.l. Vandaly, v 6.st. Byzancí a v 7.st. Araby. Od 8.st. jedno z nejvýzn. hosp. a kult. center sev. Afriky; ve 13.-16.st. hl.m. východomaghribského státu Hafsovců. 1535 m. dobyto a zpustošeno špan. vojsky; 1574 se stalo součástí osmanské říše a sídelním m. tuniských bejů, kteří v 18.st. získali faktickou nezávislost na osmanských sultánech. 1883-1956 hl.m. fr. protektorátu Tunisko; od listopadu 1942 do května 1943 okupováno it.-něm. vojsky. Od 1956 hl.m. nezávislého Tuniska. - Prům. chem. (superfosfáty), hut. (olovo, šedá litina, ocel), cementárenský, text., potr., obuvnický.
