Tomáš Akvinský
Tomáš Akvinský, Tommaso d'Aquino, 1225 - 7. 3. 1274, italský dominikánský scholastik (nazvaný podle svého rodiště Aquino u Neapole); nejvýznamnější teolog a filozof katolické církve, tvůrce tomismu. T. A. pocházel z bohaté hraběcí rodiny, byl vychován v benediktýnském klášteře v Monte Cassino, působil v Kolíně nad Rýnem, Bologni, v Římě, Neapoli a zejména v Paříži; 1259-68 dvorní teolog papeže Urbana VI.; přední odpůrce pařížských averroistů. Pokračoval v úsilí svého učitele Alberta Velikého o harmonizaci víry a rozumu při zachování primátu víry v podmínkách, kdy papežství dosahovalo vrcholu své světské moci. Rozešel se s iracionalismem předchozlho období, systematizoval scholastiku a vybudoval mohutný teologicko-filozofický systém. Hl. dílo: Suma teologická, Summa contra gentiles (Suma proti pohanům). Podpírá křesťanská dogmata pomocí teologicky interpretovaného aristotelismu, zbaveného mater. prvků a spojeného s novoplatonismem (učení o aktu a možnosti, přičemž čistý akt se rovná bohu, o formě a lásce, podstatě a případku). Formuloval 5 tzv. důkazů existence boží. Jeho učení o hierarchii bytí odráží a obhajuje středověkou církevně feudální organizaci. Vedoucí místo ve společnosti náleží bohem zřízené církvi, která získává pro všechny potřebnou milost boží. Přes počáteční odpor církve, zejm. některých řádů, byl T. A. 1323 kanonizován. 1567 prohlášen za pátého učitele církve, 1879 za prvého učitele a jeho učení za jedině správnou ortodoxní filoz. katolicismu. V.t. novotomismus; tomismus.
