Tábor město
Tábor, okr. m. v Českobudějovickém (dříve Jihoč.) kr. v Táborské pahorkatině, na Lužnici; 36 680 obyv. (2001) srov. 34 410 obyv. (1986). - Zal. 1420 rev. chudinou na troskách starého města. První obyv. se řídili zásadou společenství majetku. Po příchodu Žižky stal se T. středem husitského rev. hnutí. 1421 zlomena v T. převaha chudiny. Rozvoj od 2. pol. 18. stol.1902-1903 první elektrická železnice mezi Táborem a Bechyní. - Hist. jádro m. leží na ostrožně nad ř. Lužnicí a Tismenickým (Jordánským) potokem; v předhusitském období se nazývalo Hradiště. Nejstarší zprávy z 13.st., kdy bylo zprvu pod panstvím Vítkovců; po 1268 je ovládl Přemysl II. Otakar, zal. zde hrad (typ fr. kastelu) a snad i město; král. založení patrně zničeno za odboje Vítkovců 1276 až 1278. Ve 14.st. doložen hrad Hradiště (dnes Kotnov), který patřil pánům z Ustí. V únoru 1420 ovládli táborskou ostrožnu husité z blízkého Sezimova Ustí (Vanček) a zal. zde obec nového typu, nazvanou Hradiště hory Tábor. T. představoval 1420-52 ojedinělé m. v tehdejší Evropě; zpočátku byl lid. komunou zal. na principu spotřebního rovnostářství, postupně se stal jádrem voj.polit. husitského svazu táborů a udržel si samostatnou církev a nezávislou politiku ještě dlouho po Lipanech. Nejradikálnější síly však opustily m. již na konci 1420; v průběhu 20. let se T. formoval jako m. korporace a od 30. let sílí ve m. sociální diferenciace. V říjnu - listopadu 1436 vyjednával T. s císařem Zikmundem Lucemburským a za uznání jeho vlády získal potvrzení řady svých majetků; 1437 obdržel znak a všechny výsady Starého Města pražského. 1438 T. podporoval pol. kandidaturu na č. trůn a byl neúspěšně obléhán Albrechtem II. 16. 8. 1447 uzavřel mírovou smlouvu s řím.něm. králem Fridrichem III., jíž získal možnost svobodného obchodu v Rakousku (vývoz sukna). 1452 se T. poddal Jiřímu z Poděbrad, vzdal se své liturgie a přijal Rokycanovo kališnictví. 1492 byl u T. vybudován rybník Jordán, před 1509 vodárna nad Jordánem. 1547 byl T. za účast v odboji proti Ferdinandovi I. Habsburskému zbaven majetku a privilegií (1561 část majetku vrácena). 1582 a 1613 v době moru přemístěny dočasně do T. z Prahy ústřední úřady. Po porážce č. stavovského povstání 1618-20 hájil T. niz. oddíl; vzdal se za volný odchod 18. 11. 1621. M. bylo podrobeno těžké perzekuci, 1625 bylo nuceno přestoupit jako celek ke katolicismu (část obyv. již dříve m. opustila). 1648-49 T. dobyt a ovládán Svédy. 1751-1841 sídlem krajských úřadů. Od 1834 (mez. sbírka na postavení pomníku J. Husa a Jeronýma Pražského v T.) v občasném styku s něm. Kostnicí. Prům. rozvoj m. od 2. pol. 19.st. (1871 žel. Praha - Vídeň); 1903 otevřena první elektrifikovaná žel. ve stř. Evropě Tábor - Bechyně. Od 2. pol. 19.st. význ. středisko č. kult. života (1862 zal. gymnázium, 1866 vyšší hosp. škola; 1877 odhalen pomník J. Žižky z Trocnova od J. V. Myslbeka, 1878 zal. muzeum, 1906 uspořádána první velká výstava o Husovi v č. zemích). Na táborských školách studovali též studenti dalších slovanských národů. Za nacist. okupace bylo na táborské voj. střelnici 3. 6. - 3. 7. 1942 popraveno 156 vlastenců. 1962 hist. jádro T. prohlášeno nár. kult. památkou. Od 1968 probíhají rozsáhlé rekonstrukční práce. - K nejvýzn. památkám patří pozdně got. děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor, restaurovaný v 19.st. za účasti J. Mockera; pozdně got. radnice z 1440-1516 s velkou síní, novogot. úpravy; pozůstatky hradu (Kotnov) a m. opevnění (Bechyňská brána), pozdně got. a renes. m. domy; v m. části Klokoty poutní barokní kostel z 1701-46. - Prům. stroj. (Brisk dříve Jiskra), el.tech. (Kablo), pap., oděvní (Otavan), energetiky, kožedělný, dřevozpracující, konzervárenský, mrazírenský, pekárenský, pivovarnický. Státní rybářství, drůbežářské závody. Dop. křižovatka. Muzeum husitského rev. hnutí. Přír. rezervace Granátová skála. T., Sezimovo Ústí a Planá nad Lužnicí vytvářejí rozsáhlou sídelní aglomeraci.
