Slovenské národní povstání
Slovenské národní povstání, SNP - ozbrojené protifašist. vystoupení sl. obyv. proti klerofašistickému režimu na Slovensku během 2. sv. války. SNP vzpuklo 29. 8. 1944 v Banské Bystrici. Cílem bylo svržení sl. fašistické vlády, přechod Slovenska na stranu spojenců a vytvoření podmínek pro poválečné opětné sjednocení Československa jako jedné z vítězných zemí. SNP bylo vedeno slovenskými komunisty. Z podnětu V. ilegálního ústředního vedení KSS (K. Šmidke, G. Husák, L. Novomeský) byl koncem 1943 vytvořen ústřední orgán odboje - Sl. nár. rada (SNR), jež rozpracovala plán ozbrojeného povstání; jeho přípravou a posléze vedením po stránce voj. pověřila Voj. ústředí v čele s podplukovníkem J. Golianem. Voj. cíl povstání spočíval v osvobození Slovenska v součinnosti se Sov. armádou, polit. pak v obnovení ČSR jako společného státu Čechů a Slováků, který měl být postaven na nových sociálních základech a v němž měly být vztahy mezi č. a sl. národem důsledně vyřešeny na zákl. principu rovný s rovným. Plán ozbrojeného povstání obsahoval dvě varianty: první předpokládala, že zač. povstání bude stanoven podle dohody se sov. velením tak, aby povstání bylo koordinováno s postupem Sov. armády a umožnilo sov. jednotkám přechod přes Karpaty na úseku obsazeném východosl. divizemi; druhá, nouzová, měla být uplatněna v případě vstupu něm. armády na sl. území - podle ní mělo povstání začít bez ohledu na stav příprav okamžitě, jakmile začnou nacisté obsazovat Slovensko. Nakonec se vytvořily podmínky pro druhou variantu; povstání vypuklo víceméně spontánně ve chvíli, kdy nacist. vojska zahájila se souhlasem sl. klerofašist. vlády okupaci Slovenska - 29. 8. 1944. - SNP, jehož hl. ozbrojenou silou byly povstalecké jed. sl. armády (doplněné mobilizací záložníků) a partyzánské oddíly, zachvátilo téměř 2/3 tehdejšího území Slovenska; jeho hl. centrem se stala Banská Bystrica. Na povstaleckém území byl likvidován klerofašist. režim a jeho mocenské orgány a obnovena ČSR; moci se ujala SNR, okr. a místní nár. výbory. Více než 60 000 povstaleckých vojáků a partyzánů 2 měsíce bojovalo o udržení osvobozeného území. Na přelomu října a listopadu 1944 byli povstalci přesilou donuceni ustoupit do hor, kde pokračovali v partyzánském boji až do příchodu Sov. armády; neustala ani činnost SNR, jejíž členové buď pokračovali ve své práci v ilegalitě, nebo přešli na území již osvobozené Sov. armádou. SNP bylo jedním z význ. činů evr. protifašist. odboje za 2. svět. války. Znemožnilo zneužít sl. voj. jednotek v boji proti Sov. armádě, narušilo něm. komunikační systém a vázalo část nacist. voj. sil, jež by jinak mohly být použity na frontách 2. svět. války. Bylo význ. projevem mez. solidarity v boji proti fašismu; po boku Slováků v něm bojovali též Češi, příslušníci národů SSSR, Francouzi, Poláci, Maďaři, Jugoslávci, Bulhaři i něm. antifašisté. Zvl. důl. pomoc povstání poskytl SSSR polit. podporou, poskytnutím zbraní a voj. materiálu, účastí sov. instruktorů v partyzánských jed. a konečně zahájením karpatsko-dukelské operace. SNP podstatně ovlivnilo další polit. vývoj na Slovensku a v ČSR vůbec.
