Schwarzenberkové
Schwarzenberkové, Švarcenberkové pův. něm., později též rak. a č. šlechtický rod; od 1566 říšská hrabata a od 1670 knížata. Poprvé doloženi 1172 jako rytířský rod ve Frankách, užívali predikátu ze Seinsheimu. Mocenský vzestup za Erskingera (1362-1437), který působil mj. ve službách Zikmunda Lucemburského; účastnil se křížových výprav proti husitům, získal panství Schwarzenberg ve Frankách a zástavní držbu v Čechách (Bečov, Točník). Spříznil se s č. panskými rody a svým druhým sňatkem (hraběnka z Celje) s císařem Zikmundem. Jeho potomci rozdělili rod do několika linií; usadili se i v Bavorsku, Štýrsku a v Nizozemí. Adolf (1550-1600) dobyl 1598 v bojích s Turky Ráb. Dědicem většiny rodových majetků byl Jan Adam (1615-1683), jenž působil v okolí arcivévody Leopolda Viléma (1614-1662), 1647-56 místodržitele v Rak. Nizozemí. Za služby a půjčky (zejm. při nákupu um. děl) obdržel od arcivévody 1660 Třeboň; 1661 koupil od Marradasů Hlubokou. Dcera Jana Adama Ernestina (†1719) se jako vdova po Janu Kristiánovi z Eggenberka (†1710) stala dědičkou jeho držav (Č. Krumlov, Netolice, Prachatice, Orlík, Chýnov) a odkázala je Adamu Františkovi ze Schwarzenberka (1680-1732); ten získal 1715 Protivín a 1723 titul vévody z Krumlova. S. se tak stali nejbohatším č. feud. rodem. Jejich hl. rodová základna v již. Čechách tvořila jednotný hosp. komplex navazující na st. rožmberské dominium (rybníkářství, pivovarnictví); S. od 2.pol. 17.st. zaváděli na svých velkostatcích progresívní formy hospodaření; od 19.st. zakládali kap. podniky. S. zastávali vysoké polit. a voj. funkce v habsburské monarchii, zasahovali do polit. života v Čechách (tzv. historická šlechta). Po 1918 byl jejich pozemkový majetek značně oslaben, na území ČSR zanikl ve čtyřicátých letech. Po 1989 majetky restituovány.
