Rudolf I. Habsburský st.
Rudolf I. Habsburský, 1. 5. 1218 až 15. 7. 1291, od 1273 řím.něm. král; 1239-73 hrabě habsburský. Rozšiřoval rodové panství v dnešním sev. Švýcarsku (Aargau, Zürich) a v Alsasku. Zvolen za panovníka něm. kurfiřty s pominutím č. volitelského hlasu a proti polit. aspiracím Přemysla II. Otakara. Upevnil svůj vliv rodovou sňatkovou politikou (spříznění s předními vládnoucími evr. rody). Protivník Přemysla II. Otakara, získal za spojence papeže, Uhry a Wittelsbachy, 1276 s podporou vzbouřené šlechty alpských zemí a salcburského arcibiskupa vpadl do Rakouska a donutil Přemysla II. Otakara k uzavření vídeňského míru 1276 (získal do správy Rakousko a Štýrsko). 1278 porazil Přemysla II. u Dürnkrut (na Moravském poli) a získal na pět let do správy Moravu; zasahoval i později do polit. událostí v č. státě (sňatek jeho dcery Guty s Václavem II., podpora protivníků Záviše z Falkenštejna). V Německu ukončil údobí interregna (bezvládí), organizoval státní moc zejm. zřízením instituce říšských zemských fojtů a podporou landfrídů, vstoupil do akt. říšské politiky v Itálii. Rak. a štýrské vévodství udělil 1282 svým synům; méně úspěšná byla jeho snaha získat pro Habsburky panství ve Švábsku, Arelatsku, Durynsku a v Uhrách.
