Reims
Reims [réms], Remeš - kr. m. ve stř. Francii v kraji Champagne-Ardenne, dpt. Marne, na ř. Vesle; 183 900 obyv. (2003) srov. 182 000 obyv. (1982). Středisko obch. vin. oblasti (šumivá vína). Muzea, univ. (zal. 1969), konzervatoř. Got. katedrála. Býv. Durocortorum na území kelt. Remů, středisko řím. provincie Gallia Belgica. Od 3.st. sídlo biskupů, později arcibiskupů; 406 dobyto Vandaly, 451 Huny. Za Merovejců hl.m. Austrasie. Podle tradice zde byl 496 pokřtěn franský král Chlodvík; 847-52 zde pravděpodobně vznikly PseudoIsidorovy dekretály. 999 získali remešští arcibiskupové privilegiem Silvestra II. právo na pomazání fr. králů (sacre du roi); 1179 je potvrdil Alexandr III., R. se tak stalo korunovačním m. fr. králů. Počínaje Filipem II. Augustem zde byli s výjimkou Jindřicha IV. a Ludvíka XVIII. pomazáni a korunováni všichni fr. králové (jako poslední Karel X. 29. 5. 1825). 1139 dostalo R. od Ludvíka VII. městská práva; 1382 lidové povstání; 1398 zde došlo k jednání Karla VI. s řím. a č. králem Václavem IV. o návrhu pařížské univerzity na odstranění schizmatu. 1421-29 R. v rukou Angličanů; zásluhou Jany z Arku zde 17. 7. 1429 korunován Karel VII. Od 16.st. se v R. uchovává tzv. remešské evangelium, cyrilicí psaná církevněslovanská památka z 11.st. (do 1452 v majetku kláštera Na Slovanech v Praze), na které při korunovaci přísahali fr. králové (Texte du sacre). Za 1.svět. války okolí R. místem těžkých bojů; 7. 5. 1945 v R. (v amer. hl. stanu) podepsán protokol o bezpodmínečné kapitulaci nacist. Německa; tento dokument prohlášen záhy za předběžný - definitivní kapitulační akt podepsán 8. 5. 1945 v Berlíně. - V R. je prům. stroj., let., text., potravinářský.
