Ré bůh
Ré, Re, Ra - eg. mytol. bůh slunce a samo slunce, ,,Pán nebe" a ,,Pán země", ,,Stvořitel a vládce světa"; nejvýraznější solární božstvo starověku, zobrazované v mnoha podobách, v nichž vystupovalo i jako ústřední postava různých mýtů. Ve své funkci stvořitele a vládce světa byl Ré ztotožňován současně s prabohy i s vládnoucími bohy (Atumem, Nunem, Chnumem, Ptahem, Amónem), stejně tak jako s dalšími primárními bohy slunce (Hórem, Cheprerem, Atonem), jejichž podobu přejímal (sokol, skarab, koule či plochý kotouč). Přiřazováním dalších bohů vznikaly často komplikované teol. konstrukce (nesourodé spojení Réa s Usírewem). Kult zakořeněný v nejstarším období eg. dějin charakterizují rozličné teol. výklady o původu Réa i vývoji jeho funkcí. Jako ,,Pán nebe" vycházel Ré každé ráno na východě na obzor, aby na sluneční lodi po překonání úkladů nebeského hada Apopa putoval k západu a svým jasem udržoval život na světě; při své cestě, zakončené sestupem pod obzor, měnil svou podobu (vycházející slunce Cheprer, slunce v zenitu Ré, zapadající slunce Atum). Jako ,,Vládce světa" byl Ré odrazem struktury a vztahů na dvoře panovníka, který byl pokládán za jeho syna a pozemskou formu jeho existence. Mýty a legendy vázané k postavě boha Réa se vztahují buď ke světu lidí, bohů (ústřední téma ,,Réova oka", které boha opustilo, spjaté v jedné z verzí se vznikem král. čelenky v podobě posvátné kobry, zvané uraeus), nebo k osobě panovníka (král jako posmrtný souputník Réa na jeho slunečním voze). Kult, ve kterém byl Ré uctíván v chrámech bohů, s nimiž byl ztotožňován (,,Sluneční dvory" známé z Karnaku, Abú Simbelu), byl natolik silný, že podnítil rozvoj kultů solárních božstev v ant. Řecku (Hélios) a Římě (Sol). Zanikl po vítězství křesťanství.
