Platón
Platón, 427 - 347 př.n.l., řec. filozof; zakl. obj. idealismu, ideolog otrokářské aristokracie. V Athénách zal. kolem 387 př.n.l. filoz. školu (Akademii); žák Sokratův, učitel Aristotelův. Platónovo filoz. učení obsahuje prvky pythagorejské, orfické, herakleitovské, eleatské a sofistické, je syntézou racionalismu a mystiky. Za pravé bytí považoval P. svět idejí, tj. racionálních podstat, ve skutečnosti ovšem hypostazovaných obecných pojmů. Jedinečné věci jsou pouze odlesky idejí. Pravou skutečnost nelze uchopit smysly, nýbrž jen poznáním rozumovým. Duše uvězněná ve smrtelném těle se rozpomíná na svět idejí, v němž dříve přebývala. - Ideální strukturu spol. popsal P. v Ústavě; stát řídí filozofové, chrání ho strážci (vojáci); jen třídě výrobců, jež je vyloučena z řízení spol., je povoleno soukromé vlastnictví a rodina. V realističtějších Zákonech doporučoval P. zajistit výrobu otroky a cizinci. - V dějinách filoz. měl P. velký a trvalý vliv, zejm. na všechny hist. formy ideal. filoz. Zkoumáním povahy pojmů přispěl k rozvoji dial. i log. Je považován za autora asi 30 filoz. spisů, např. Obrana Sokrata, Parmenidés, Symposion, Timaios, Faidon, Faidros, Theatétos, Politikos, Sofistés, psaných většinou ve formě filoz. dialogů, v nichž vystupuje jako hlavní mluvčí Sokrates.
