Přemysl I. Otakar
Přemysl I. Otakar z dyn. Přemyslovců, †15. 12. 1230, 1192-93 a 1197 č. kníže, od 1198 č. král; syn Vladislava II. (I.) a Judity Durynské (†po 1174). Spojenec nevl. st. bratra Bedřicha proti Soběslavovi II. a Konrádu Otovi (zvítězil nad Konrádem Otou v bitvě u Loděnice 1185). 1192 svrhl knížete Václava, 1193 však zbaven vlády Jindřichem Břetislavem, kterého podporoval císař Jindřich VI. Po svém druhém nástupu vlády (kterou mu dobrovolně postoupil jeho ml. bratr Vladislav Jindřich) se P. I. O. zaměřil na upevnění suverenity a moci č. státu. 1198 byl uznán za krále od Filipa Švábského, 1202 od Oty IV., 1203 byl korunován papežským legátem. Práva č. státu a č. králů byla potvrzena ve Zlaté bule sicilské 1212 od Fridricha II. K dosažení svých polit. cílů využíval P. I. O. boje mezi stranami Štaufů a Welfů; nepodařilo se mu však docílit povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Vnitřní vývoj byl charakterizován upevněním panovnické moci a jednoty č. státu, v jehož rámci se konstituovalo mor. markrabství jako vedlejší země a vytvářelo se postavení č. šlechty jako komunity (obce) království. Postavení P. I. O. zkomplikoval l 198 jeho rozchod s Adlétou Míšeňskou; P. I. O. nechal prohlásit manželství za neplatné, Adlétu vypudil ze země a tím zároveň zbavil práva na nástupnictví svého prvorozeného syna Vratislava. Proti se postavil papež Inocenc III. Od 1198 manžel Konstancie Uherské, nechal zvolit a 1228 korunovat svého syna Václava I. králem; tím se spoluvytvářelo c. nástupnické právo podle zásad primogenitury. 1216-21 probíhal spor mezi P. I. O. a pražským biskupem Ondřejem, kterého podporoval papež; 1221 a 1222 vydal král pro č. církev privilegia, která upevňovala její postavení v rámci feudální třídy.
