Osvětim
Osvětim, hromadný název pro nacist. koncentrační tábory u pol. m. Oswięcim, v tzv. zájmovém prostoru o ploše 40 km2 na místě vysídlených vesnic (Babice, Budy, Rajsko, Brzezinka, Broszkovice, Plawy a Harmeze). Zahrnoval správu 39 táborů, z toho tří hlavních - Osvětim I., II. a III. První tábor Osvětim I. (Auschwitz I.) byl zřízen na zákl. rozhodnutí říšského vedoucího SS H. Himmlera z dubna 1940; v květnu 1940 jej začala budovat skupina 200 sachsenhausenských vězňů, střežená dozorci SS v čele s R. Hössem, který se stal posléze velitelem celého komplexu koncentračních táborů Osvětim. 14.6. 1940 sem přišel první transport složený ze 728 polských vězňů. Tábor O. I. byl v celé soustavě Osvětimi řídícím táborem s ústřední správou gestapa, hosp. a zbrojních podniků. Osvětim II. Brzezinka (Auschwitz II. - Birkenau), 2 km od hlavního tábora, vznikl 1941 až 1942; byl postaven na bažině, neměl pitnou vodu, šířily se zde malárie a tyfus. Patřily k němu menší tábory Budy, Harmeze a Rajsko. Stal se největším vyhlazovacím táborem pro vězněné z rasových důvodů, tj. pro židy a cikány, kteří zde byli hromadně vražděni v plynových komorách plynem cyklonem B po skupinách asi 2 tisíc lidí. Do plynu byli především posíláni staří a nemocní lidé, děti a matky s dětmi. Výběr prováděli ihned po příjezdech transportů na železniční rampě lékaři SS i ostatní esesmani; ostatní práceschopné muže a ženy (vždy asi 20 % transportovaných) zařadili do pracovních komand. Na vězních byly též prováděny lékařské pavědecké pokusy (J. Mengele). Osvětim III. - Buna (Auschwitz III.), zal. 1942, byl tzv. vnějším táborem (Aussenlager), k němuž patřil tábor v Monowicích a na 40 pobočných táborů na území Horního Slezska; práce vězňů zde byla využívána pro něm. koncerny IG-Farben, Krupp, Hermann Göring-Werke aj. Po fyzickém vyčerpání byli vězňové posíláni do Brzezinky, kde byli hromadně zabíjeni v plynových komorách. Ve vězeňské samosprávě O. byli hlavními činovníky bývalí zločinci (v ženském táboře prostitutky), stejně krutí jako esesmani. - Koncentrační tábor O. byl největším nacist. vyhlazovacím táborem. Sloužil především k fyzické likvidaci žid. obyv. (v rámci tzv. konečného řešení židovské otázky), sváženého sem ze všech nacisty okupovaných zemí Evropy, ale též jako vyhlazovací tábor pro polit. vězně, zejm. z Polska, ale i z č. zemí (vězněni zde mj. někteří pracovníci ilegální KSČ a sokolští funkcionáři, zatčení po Heydrichově příchodu na podzim 1941). Osvětimí prošli příslušníci nejméně 27 národů a zahynuly zde asi 4 milióny lidí, z toho 173 000 čs. občanů. Z osobností č. kult. a veř. života zahynuli v O. mj. B. Václavek, K. Poláček a M. Nedvěd. Po evakuaci tábora před postupující frontou zůstalo v táboře 2 819 nemocných vězňů; ti byli dne 27.1. 1945 osvobozeni Sov. armádou
