Nové heslo
opery Leoše Janáčka, 9 děl patřících do základního kánonu autora. Inspirovány českými pohádkami či legendami, světovými literárními díly apod. 1. Šárka, 3 jednání, napsána 1887 na motivy staročeské legendy o Šárce (postava z Dívčích válek v 7. st.) v Dalimilově kronice, autor libreta Julius Zeyer. Opera byl téměř zapomenuta. Prvně uvedena v Brně 11. 11. 1925 u příležitosti Janáčkových dílo 70. narozenin; 2. Počátek románu, zkomponována 1894 na motivy povídky Gabriely Preissové, 1894 premiéra v Brně; autor libretta Jaroslav Tichý. Nepatří mezi divácky úspěšné opery, ale je významná tím, že započala spolupráci Janačka s Preissovou (autorka divadelní hry Její pastorkyňa, kterou Janáček posléze zhudebnil. 3. Její pastorkyňa, (též Jenůfa) zkomponována a uvedena 1904; 3 jednání, libretto Janáček; na motivy stejnojmenné div. hry. G. Preissové; 4. Osud, zkomponována 1906, rozhlasová premiéra 1934, div. uvedení 1958 v Brně (nejdříve byla opera odmítnuta divadly v Brně i Praze); libretto Janáček a Fedora Bartošová; opera je inspirována osobními zažitky autora během navštěvy lázní Luhačovice v létě 1903. 5. Výlety pana Broučka, zkomponována 1917, premiéra v ND v Praze 1920; 4 jednání, libretto Viktor Dyk a František Sarafínský Procházka; komická satira v operním podání na motivy románů Svatopluka Čecha o panu Broučkovi (moderní pražský měšťan z počátku 20. st.), který ve svých snech cestuje na měsíc (obydlený estéty) a v čase do Prahy 15. st. v období husitských válek. 6. Káťa Kabanová, zkomponována a uvedena 1921 v Brně, 3 jednání, libretto Vincenc Červinka, na motivy div. hry Bouře Alexandra Ostrovského. 7. Příhody lišky Bystroušky, zkomponována a uvedena 1924; 3 jednání, libretto Janáček podle obrázkového komediálního seriálu Rudolfa Těsnohlídka, který byl prvně publikován v deníku Lidové noviny komiksu, Janáček byl k tomuto dílu částečně inspirován neopětovanou láskou k zadané Kamile Stösslové (1891-1935), Janáček se při práci nad librettem stylizoval do postavy lesníka a Kamilu do postav lišky a Terynky. 8. Věc Makropulos, zkomponoval 1925, premiéra 18. 12. 1926 v Brně; 3 jednání, libretto Janáček, na motivy stejnojmenné hry Karla Čapka (prvně jevištně uvedena 1922), jako mnoho ostatních pozdních Janáčkových děl i k opeře Věc Makropulos byl inspirován neopětovanou láskou k výrazně mladší K. Stösslové. 9. Z mrtvého domu, kompozici dokončil před úmrtím 1928, premiéra posmrtně 12. 4. 1930, 3 jednání, libretto Janáček podle vlastního překladu romanu Fjodora Dostojevského Zápisky z mrtvého domu, ve kterých Dostojevskij zpracoval své zážitky z vězení. Při práci nad touto operou se Janáček odpoutal od zvyku vytvářet postavy svých oper podle Kamily Stösslové. V opeře nejsou téměř žádné ženské postavy a dílo je převážně vystavěno na velkých scénách na pozadí sibiřské věznice s velkým množstvím postav.
