Neumann Stanislav Kostka
Neumann Stanislav Kostka, 5. 6. 1875 až 28. 6. 1947, č. básník, publicista, prozaik, lit. a výtv. kritik; tvůrce č. social. poezie. Neumannův vývoj až k jeho aktivní činnosti v KSČ (patřil k jejím zakl.) byl určován dlouholetou účastí v polit. zápasech (účastník pokrokového hnutí 90.let 19.st., anarchistického hnutí), odporem proti měšťáctví, úsilím o um. odpovídající potřebám moderní doby. Od 1893 přispíval do mnoha čas., pracoval jako red. a vydavatel (do 1918 Niva, Nový kult, Moderní revue, Omladina, Anarchistická revue, Šibeničky, po 1918 Lidové noviny, Červen, Rudé právo, Proletkult, Komunistická revue, Levá fronta, Lidová kultura, Tvorba). - Počátky jeho bás. tvorby byly poznamenány zážitky z vězení po procesu s Omladinou (Nemesis bonorum custos - Nemesis ochránkyně dobrých), silně individualistickou revoltou a výrazově symbolismem (Kniha mládí a vzdoru ). 1905-1915 žil na Moravě, kde vznikla jedna z nejlepších sbírek č. reflexívní lyriky Kniha lesů, vod a strání a souběžně s ní sbírka civilizační poezie Nové zpěvy. Po návratu z 1.svět. války se pod vlivem VŘSR zcela přiklonil k politice KSČ a ve 20. létech psal proletářskou poezii (Rudé zpěvy), protifašist. tvorba 30. a 40.let (Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života, Zamořená léta). Autor popularizačních monografií (Dějiny francouzské revoluce, Monogamie, Dějiny lásky, Dějiny ženy) a vzpomínkových knih (Vzpomínky, Paměti, Válčení civilistovo).
