Leopold I. Habsburský
Leopold I. z habsburské dyn., 9. 6. 1640 - 5. 5. 1705, od 1658 řím.něm. císař, č. (od 1656) a uh. (od 1655) král; druhý syn Ferdinanda III. Pův. byl určen pro duchovní dráhu, z přípravy na ni byl odvolán po smrti svého bratra Ferdinanda IV. (1654). Vedl úspěšné války s osmanskou říší (vítězství u sv. Gottharda 1664, obrana Vídně 1683), na karlovickém mírovém kongresu 1699 získal Slavonii, větší část Uher a Sedmihradsko. Méně úspěšný v koaličních válkách proti Ludvíku XIV. (válka o Nizozemí 1672-78, válka o dědictví falcké 1688-97), nezabránil ovládnutí některých říšských území Francií. Udělil braniborským kurfiřtům titul "krále v Prusku" (170l). Po vymření špan. větve Habsburků vedl od 170l válku o špan. dědictví ve jménu kandidatury svého syna Karla. Ve vnitřní polit. musel čelit opozici v Uhrách. Po 167l se L. I. pokusil v Uhrách zavést absolutistickou vládu a rekatolizaci. Podporoval vědy a umění, sám byl akt. hudebníkem.
