Karel VII. Valois
Karel VII. z dyn. Valois, 22.2. 1403 - 22.7. 1461, od 1422 fr. král; syn Karla VI. Málo schopný panovník, úspěšná vláda byla dílem jeho král. rady, v níž zasedali lidé šlechtického i měšťanského pův. Na zač. jeho vlády ovládali větší část Francie Angličané. K. VII. měl v moci jen území na J od Loiry, které však bylo ekon. značně pokročilé (raně kap. prvky, střediska Bourges a Lyon). Zvrat ve stoleté válce, k němuž přispěla Jana z Arku, umožnil jeho korunovaci v Remeši (1429). Na arraském mírovém kongresu 1435 uzavřela Francie spojenectví s Burgundskem a rozhodla tím ve svůj prospěch stoletou válku (1436 dobyta Paříž, 1450 Normandie, 1453 Guyenne). Za jeho vlády uskutečněna reforma vojenství a fin. (J. Coeur), pragmatickou sankcí 1438 bylo upevněno spojení fr. episkopátu a státu. 1439 zakázal feudálům najímat vojsko a zavedl 1440 celostátní voj. daň. Proti posilování král. moci neúspěšný odboj fr. velmožů (praguerie). Od 40.let 15. století ovlivňovala Karla VII. Agnes Sorelová.
