Karel VI. římskoněmecký
Karel VI. z dyn. Habsburků, 1. 10. 1685 - 20. 10. 1740, od 1711 řím.něm. císař; druhorozený syn císaře Leopolda I. Po vymření špan. větve Habsburků kandidát na špan. trůn (proti Filipu V. z Anjou) ve válce o dědictví špan. Jako špan. král Karel III. ovládal jen Katalánii. Když po smrti svého bratra Josefa I. (1711) nastoupil vládu v dědičných zemích, odpadli od něho dosavadní spojenci Velká Británie a Nizozemsko, kteří se obávali přílišného zesílení jeho moci. 1714 se K. VI. zřekl nároků na špan. trůn, za což byl odškodněn ziskem špan. držav v Itálii (Milánsko, Neapolsko, Sardinie) a Špan. Nizozemím. Mírem v Požarevci (1718) získal další území na Balkáně. Ve snaze zajistit nástupnictví pro svou nejst. dceru Marii Terezii vydal 1713 nový nástupnický řád - pragmatickou sankci. Za její mez. uznání byl ochoten k značným ústupkům (1731 zrušení rak. ind. společnosti na žádost Velké Británie a Nizozemska). Tato snaha vedla ve svých důsledcích k vnitřnímu oslabení monarchie, které se projevilo ve válce s osmanskou říší 1737-39, v níž ztratil většinu území získaných 1718. Po jeho smrti, bez ohledu na mez. uznání pragmatické sankce, došlo k válkám o dědictví rakouské.
