Izrael dějiny
Izrael - dějiny Stát I. vznikl 14. 5. 1948 na zákl. rozhodnutí Valného shromáždění OSN z 29. 11. 1947 rozdělením brit. mandátu Palestiny na dva samostatné státy, arabský a židovský; oba měly mít dem. ústavu zajišťující práva národnostních menšin (v žid. státě žilo na ploše 14 100 km2 498 000 Židů a 497 000 Arabů). Jeruzalém byl vyčleněn jako samostatná správní jednotka s mez. režimem pod správou OSN. Stát Izrael se ale od rozhodnutí OSN potýká s odporem arabských zemí, z nichž s výjímkou Egypta a Jordánska všechny odmítají uznat samostatný I. PŘEHLED - 1948-49 arabsko-izraelská (palestinská) válka vyvolaná rozhodnutím okolních arabských států zabránit vzniku státu Izrael; v rámci obrany I. okupoval území určené OSN Palestinskému arabskému státu (cca 6,6 tis. km2 ), záp. část Jeruzaléma; přes 1 mil. arabských palestinců opustily území Izraele (též i kvůli propagandě arabských zemí válčících s Izraelem); 1950 proti rozhodnutí OSN prohlásil Izrael Jeruzalém svým hlavním městem; 1951 smlouva o vzájemném zajištění bezpečnosti mezi I. a USA; 1952 I. se zavázal zúčastnit se všech voj. i jiných akcí USA na Blízkém východě; počátky přílivu zahr. pomoci a kapitálu do I.; smlouva s Německem o reparacích; 1953-55 pohraniční konflikty s arab. státy, vyprovokované obv. útoky ze strany arabských sousedů Izraele; 1956 anglo-francouzsko-izraelská obranný útok proti Egyptu (suezská krize); 1964 jednostranný akt I. - odvedení části vod Jordánu, zostření arabsko-izraelských vztahů; 1967 obranná válka proti arab. zemím, okupace území v oblastí na hranicích (červen) s Egyptem, Sýrie a Jordánska (70 000 km2), anektována vých. část Jeruzaléma. I. odmítl splnit rezoluce Rady bezpečnosti o vyklizení okupovaných území; 1971 na základě protestů arabských států Komise OSN pro lidská práva označila činnost I. na okupovaných územích za válečné zločiny (opakovaně 1972); smlouva s USA o předání tech. dokumentace pro výrobu amerických zbraní; 1972 Knesset vydal rezoluci prohlašující vytvoření státního útvaru "Velkého Izraele"; 1973 izraelsko-arabský voj. konflikt, I. utrpěl značné ztráty; říjen Kongres USA schválil mimořádnou pomoc I. ve výši 2,2 mld. dolarů; 1974 dohoda o odpoutání vojsk, I. donucen vyklidit pásmo Suezu a Kunejtru; 1975 na základě lobbyingu arabských zemí Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci označující sionismus (vládní ideologie I.) za formu rasismu a rasové diskriminace, rezoluce odmítnuta vlád většiny demokratických států včetně USA; 1977 separátní jednání s Egyptem (M. Begin - A. Sadat); 1978 eg.-izraelské rozhovory v Camp Davidu (USA); agresívní vpád I. do jižního Libanonu (později se tato vojenská akce stal velmi nepopulární mezi většinou izraelského obyvatelstva); 1979 J. Carter, M. Begin a A. Sadat podepsali separátní smlouvu mezi Izraelem a Egyptem (Egyptu byl vrácen Sinajský poloostrov), Egypt se stal prvním arabským státem, který uznal existenci Izraele; 1981 nálet izraelských letadel na nedokončenou iráckou jadernou elektrárnu u Bagdádu; tzv. strategická dohoda s USA; 1982 obranná anexe Golanských výšin okupovaných 1967, červen zahájení izraelské agrese proti Libanonu (za podpory USA a části libanonských maronitských sil) s cílem likvidovat zdejší základny palestinských teroristů; okupace již. Libanonu a záp. Bejrútu (odkud evakuovány do zač. září palestinské oddíly), září odchod izraelských jednotek ze záp. Bejrútu; 1983 prez. Ch. Herzog; květen dohoda mezi I. a Libanonem o stažení cizích vojsk z libanonského území; I. vázal stažení svých vojsk na odsun syrských jednotek v rámci Arab. bezpečnostního sboru, září abdikace min. předsedy M. Begina; jeho nástupcem J. Šamir (do 1984); 1984 vlna stávek v souvislosti s poklesem životní úrovně, březen libanonská vláda zrušila dohodu s Izraelem z května 1983, září vytvoření tzv. vlády nár. jednoty - koalice reformistické Izraelské strany práce a pravicového bloku Likud; vůdcové obou bloků (Š. Peres a J. Šamir) se mají po 25 měsících střídat ve funkci předsedy vlády; předseda vlády Š. Peres (Izraelská strana práce), místopředseda vlády a ministr zahraničí J. Šamir.
