Historický přehled vývoje zoologie
Historický přehled vývoje zoologie 4.st. př.n.l. Aristoteles svými spisy Zoologie , Morfologie živočichů a O rozmnožování živočichů položil zákl. zool.; znal již 450 druhů živočichů 23-79 n.l. Plinius Starší ve spise Přírodověda uvedl popisy skutečných i vymyšlených živočichů kompilací ze st. prací řec. a řím. autorů 13.st. Albert Veliký ve spise De animalibus (O zvířatech) popsal živočichy i jejich rozšíření 15.st. Leonardo da Vinci přispěl svými studiemi a kresbami k rozvoji anat. a fyziologie 1547 J. Skála z Doubravky (Dubravius) shrnul ve spise De Piscinis (O rybnících) zkušenosti z č. rybářství 1553 M. Servet objevil malý krevní oběh 1590 vynalezen mikroskop 1599-1616 U. Aldrovandi uveřejnil systém, v němž jsou živočichové rozděleni do 10 tříd kolem 1600 G. Fabricius d'Acquapendente popsal žaludek přežvýkavců a jako jeden z prvních studoval embryonální vývoj kuřete 1628 W. Harwey objevem velkého krevního oběhu položil zákl. fyziologii 2. pol. 17.st. J. Swammerdam a M. Malpighi se domnívali, že ve vajíčku je obsažen v malém již celý jedinec (teorie preformismu) 1660-70 M. Malpighi popsal množství anatomických struktur (například vlásečnice v plicích) pomocí mikroskopu 1668 F. Redi kritizoval představu naivní abiogeneze (samoplození) A. Leeuwenhoek objevil pomocí mikroskopu krevní tělíska a kapiláry; objevil živorodost mšic 1669 M. Malpighi uveřejnil monografii o bourci morušovém; je to první anat. studie o bezobratlém živočichu 1672 R. Graaf prokázal folikul a vajíčko u savců; studoval jejich vývoj po oplodnění 1675 N. Grew použil termín srovnávací anatomie 1675-93 J. Ray uveřejnil popisy a klasifikaci živočichů na zákl. znalostí jejich anat. stavby; zavedl pojem druhu 1677 A. Leeuwenhoek objevil spermie 1680-81 G. A. Borelli ve spisu De motu animalium (O pohybu zvířat) vysvětlil pohyb živočichů a svalovou činnost na zákl. principů mechaniky 1688 A. Leeuwenhoek objevil v krvi červené krvinky (erytrocyty) 1712 R. A. F. Réaumur zjistil, že rakům dorůstají utržené končetiny; popsal život hmyzu 1735 C. Linné uveřejnil spis Systema naturae (Systém přírody), v němž vyložil principy nového způsobu klasifikace rostlin i živočichů; zákl. věd. nomenklatury živočichů je 10. vydání z 1758 1740 Ch. Bonnet objevil partenogenezi mšic 1746-47 A. Haller uveřejnil správný výklad mechanismu dýchání a vyslovil teorii dráždivosti svalů 1749 G. L. L. Buffon začal uveřejňovat 45svazkové dílo Histoire naturelle (Přírodopis), v němž upozornil na podobnost opic a člověka 1759 K. F. Wolffvyvrátil představy preformistů o vývoji zárodku 1768 L. Spallanzani studoval regeneraci u žížal a hlemýžďů; provedl pokusy svědčící proti samoplození; jako první provedl umělé oplodnění vajíček žab 1801 J. B. Lamarck uveřejnil systém živočichů; zavedl pojem bezobratlí 1805 G. Cuvier svým pojednáním Přednášky ze srovnávací anatomie založil srovnávací anatomii obratlovců /par 1809 J. B. Lamarck ve spise Zoologická filozofie rozpracoval teorii hist. vývoje organismů přizpůsobováním se k prostředí 1825 J. E. Purkyně popsal buněčné jádro v slepičím vejci jako ,,zárodečný měchýřek" 1826 J. Müller formuloval teorii specifických energií smyslů 1827 K. E. Baer objevil vajíčko savců a člověka 1834 J. E. Purkyně objevil řasinkový epitel u savců 1838 Ch. G. Ehrenberg svou prací o nálevnících zal. protozoologii 1839 J. E. Purkyně užil termín protoplazma pro živou hmotu zárodku J. S. Presl vydal spis Ssavectvo , první č. psanou zoologii 1852 J. E. Purkyně začal vydávat čas. Živa 1858 A. R. Wallace svým dílem o zeměpisném rozšíření živočichů se stal zakl. evoluční zoogeografie 1859 Ch. R. Darwin vydal dílo O vzniku druhůpřírodním výběrem , v němž vyložil evoluční teorii 1863 I. M. Sečenov se pracemi o mozku stal zakl. fyziologie nervové činnosti 1866 E. Haeckel vyslovil biogenet. zákon; autor termínu ekologie 1868 Ch. R. Darwin uveřejnil spis Proměnlivost živočichů a rostlin vlivem domestikace 1870 C. Gegenbaur vydal spis o srovnávací anatomii obratlovců 1871 Ch. R. Darwin svou prací Opůvodu člověka rozšířil evoluční teorii i na člověka 1875 O. Hertwig popsal mechanismus oplození vajíčka 1877 E. Haeckel vyslovil gastreovou teorii 1887 F. Vejdovský objevil centrozóm; autor termínu chromonema v chromozómu buňky 1903 I. P. Pavlov rozpracoval učení o podmíněných reflexech 1904 I. P. Pavlov obdržel Nob.c. za práce o trávení 1906 C. Golgi a S. Ramón y Cajal obdrželi Nob.c. za práce o struktuře nervové soustavy 1909 K. Šulc objevil dědičnou vnitrobuněčnou symbiózu kvasinek u stejnokřídlého hmyzu 1920 K. l. Skrjabin zal. první helmintologické pracoviště na světě (dnešní Všesvazový institut helmintologie v Moskvě) 1935 H. Spemann obdržel Nob.c. za objevy v oblasti embryonální indukce 1939 J. N. Pavlovskij vyslovil svou teorii o přírodní ohniskovosti nákaz 1948 P. H. Müller obdržel Nob.c. za objev ničivého účinku DDT na hmyz 1970 U. S. Euler-Chelpin, B. Katz a J. Axelrod obdrželi Nob.c. za objasnění mechanismu funkce nervového systému 1973 K. Frich, K. Lorenz a N. Tinbergen obdrželi Nob.c. za objevy v oblasti etologie a psychologie zvířat
