Himálaj
Himálaj, též hov. Himaláje a ang. Himalaya - nejvyšší h. systém na světě z většiny ležící v Nepálu, v již. Asii mezi horními toky lndu a Brahmaputry a mezi Tibetskou náhorní plošinou na S a Indoganžskou nížinou na J. Délka asi 2 500 km, šířka 180 - 350 km, 650 000 km2. Nejvyšší Mount Everest, 8 848 m n.m.; 11 vrcholů přesahuje 8 000 m. H. se dělí podélně na tři pásma, která stupňovitě stoupají směrem k S: Siválik (stř. výška 900 - 1 200 m), Malý H. (stř. výška 3 000 - 4 000 m) s vrcholy až 6 000 m n.m. a Velký H. (stř. výška 6 000 m). Hlavní himálajský hřeben se dělí na tři části: Západní H. od Indu po řeku Kálí; Centrální H. na V k ř. Tista; Východní H. k ohbí řeky Brahmaputry. H. byl vyvrásněn alpínským vrásněním ve třetihorách a zač. čtvrtohor. Proces zdvihu trvá, doprovázen častými zemětřeseními. Je důležitým podnebným a rostl. předělem mezi monzunovou trop. Asií a drsnou vnitrozemskou vysokou Asií. Souč. zalednění kryje 33 000 km2. Sněžná čára leží na již. svazích ve výši 4 500 - 5 000 m n.m. a na sev. svazích v 5 700 až 6 100 m n.m. Ledovcové splazy stékají až do 3 900 m n.m. Vlivem letních monzunů mají již. svahy 2 000 až 3 000 mm srážek, sev. svahy v dešťovém stínu pouze 100-250 mm. Osídlení H. je řídké, etnicky pestré; obyv. se soustřeďuje hl. v údolích a kotlinách na již. svazích. V.t. Nejvyšší štíty v Himálaji.
