Havlíček Borovský
Havlíček Borovský Karel, 31. 10. 1821 až 29. 7. 1856, č. politik, novinář a spisovatel. 1832-38 studoval na německobrodském gymnáziu, 1838-40 filozofii v Praze, od 1840 arcibiskupský seminář, odkud byl 1841 vyloučen. Soustavným studiem i pobytem v cizině získal rozsáhlé vzdělání a široký polit. a kult. rozhled. 1843-44 působil jako vychovatel v Moskvě; své dojmy z tohoto pobytu a kritický pohled na dobové rus. poměry vyjádřil v souboru črt Obrazy z Rus . Od pol. 40. let 19.st. se účastnil č. veřejného života; jako lit. kritik vystoupil s požadavkem pravdivosti a um. hloubky nár. literatury (kritika Tylova Posledního Čecha, Kapitola o kritice ), poukazoval též na idealismus v dobovém č. pojetí slovanské vzájemnosti a vztahu k Rusku (Slovan a Cech ). 1846-48 redigoval oficiální Pražské noviny . jimž vtiskl záhy osobitý ráz; jejich prostřednictvím se snažil vzbudit v č. čtenáři zájem o veř. dění a ožehavé problémy rozvíjejícího se nár. života. Havlíčkova novinářská a polit. aktivita vyvrcholila v rev. letech 1848-49. Od dubna 1848 do ledna 1850 redigoval Národní noviny , od července 1848 do března 1849 byl poslancem říšského sněmu. Svým polit. postojem se blížil stanoviskům č. liberální buržoazie, s níž sdílel i zásady austroslavismu; v roce 1849 se však na rozdíl od č. liberálních politiků, kteří většinou přerušili svou polit. činnost, rozhodně postavil proti rak. vládě, cís. dvoru i reakčnímu klerikalismu a snažil se udržet opoziční platformu v tisku. Po zastavení Národních novin vydával 1850-51 v Kutné Hoře čas. Slovan; své zásadní polit. články z let 1848-51 vydal 1851 ve výborech Duch Národních novin a Epištoly kutnohorské . Za novinářskou činnost byl od prosince 1851 do dubna 1855 internován v Brixenu, kde mj. vytvořil sat. bás. skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Krest svatého Vladimíra, alegoricky pranýřující absolutismus a světskou i círk. reakci. Po návratu do vlasti onemocněl tuberkulózou a záhy zemřel. Pro tragický osobní osud byl širokými vrstvami č. národa uctíván jako symbol zápasu za nár. osvobození. H. je zakl. novodobé č. polit. žurnalistiky a publicistiky. Svými sat. básněmi a epigramy demonstroval sblížení poezie se životem a výrazně ovlivnil další vývoj č. polit. satiry. Překládal též z ruštiny (N. V. Gogol), francouzštiny (Voltaire) a polštiny (A. Mickiewicz).
