Halas František
Halas František, 3. 10. 1901 - 27. 10. 1949, č. básník a překl. Jeho bás. dílo patří k vrcholům č. meziválečné poezie. Ve své tvorbě se orientoval na zákl. otázky smyslu lidské existence (Sépie . Kohout plaší smrt . Tvár, Hořec . Dokorán ). Koncem 30. let psal verše burcující proti fašismu (v době mnichovské zrady Torzo naděje ). Za nacist. okupace objevila Halasova poezie řadu prostých životních jistot - domov, rodný kraj (lyrická próza Já se tam vrátím ), svět dětí, poezie dětských říkadel a hádanek (Laděni ); v bás. cyklu Naše paní Božena Němcová oslavil mateřštinu. Hluboké vědomí odpovědnosti za osud nár. spol. proniká H. poválečnými verši (A co básník, V radě ). Význ. jsou jeho verše pro děti (Počítadlo, výbor Halas dětem ) a bás. překlady, zejm. z polštiny (A. Mickiewicz, J. Słowacki).
