Fučík Julius novinář
Fučík Julius, 23. 2. 1903 - 8. 9. 1943 (popraven nacisty v Berlíně-Plötzensee), č. hrdina, kom. novinář, politik, lit. a div. kritik, překl. Člen KSČ od jejího založení 1921. Spolupracoval s řadou kom. časopisů (Pravda . Socialista . Avantgarda ), řídil lit. čas. Kmen, 1928 předal F. X. Šalda Fučíkovi kult. polit. týdeník Tvorba, který pomáhal formovat levou kult. frontu 30.let. F. několikrát navštívil SSSR, kde pracoval 1934-36 jako dopisovatel Rudého práva . Od 1940 v ilegalitě, byl členem II. ilegálního UV KSC, řídil publikační činnost kom. odboje; 1942 zatčen, vězněn v Praze na Pankráci. Orientoval se zpočátku na proletářskou poezii (J. Wolker) a podporoval levou um. avantgardu hlásící se k rev. děl. hnutí (V. Nezval, E. F. Burian). Na konci 30.let a za nacist. okupace soustředil F. pozornost k otázkám kult. dědictví. Ve studiích a článcích o pokrokových tradicích č. písemnictví, zejm. z období nár. obrození, zdůrazňoval třídní obsah vlastenectví, problém svobody a zodpovědnosti, vztahu k lidu a jazyku apod. Jeho eseje a studie (Božena Němcová bojující . O Sabinově zradě, Chůva ) byly po válce uveřejněny ve Třech studiích a ve výboru Milujeme svůj národ . Z pobytů v SSSR vytěžil sbírky reportáží ( V zemi, kde zítra již znamená včera, V zemi milované ), v nichž zachytil rozmach SSSR za první pětiletky a odraz social. rev. ve středoasijských rep. Fučíkova tvorba vyvrcholila Reportáží psanou na oprátce, v níž formou osobních zápisků z vězení na Pankráci vypovídal o dram. událostech č. protiokupačního odboje a jejíž přesvědčivost je dána dokumentárním svědectvím a um. zobecněním; byla přel. do více než 80 jazyků.
