Frič Martin
Frič Martin, 29. 3. 1902 Praha - 26. 8. 1968 tamtéž, č. film. režisér, scenárista, herec; prof. AMU, jeden ze zakl. moderní č. kinematografie; pravnuk J. V. Friče. Studoval na Um.-prům. škole malířství, od 1919 působil v pražských div. a kabaretech (Červená sedma, Rev. scéna, Varieté, Rokoko). Po 1918 začal spolupracovat s filmem (návrhář plakátů, laborant, kameraman, scenárista, herec, výtvarník, pomocný režisér J. Rovenského a K. Lamače), od 1928 jako samostatný režisér hraných filmů (debut Páter Vojtěch). Za 40 let režisérské práce natočil více než 90 filmů různých žánrů v období němého i zvukového filmu, jež měly lid. a nár., po 1945 social. charakter. Fričova tvorba zahrnuje úsměvné staromilské idyly (U snědeného krámu, podle I. Herrmanna), veselohry s V. Burianem (Revizor, Dvanáct křesel, Tři vejce do skla, Anton Špelec ostrostřelec, Katakomby), s H. Haasem (Život je pes, Jedenácté přikázání, Mravnost nade vše), s O. Novým (Advokátka Věra Kristián, Eva tropí hlouposti) a dalšími (Cesta do hlubin študákovy duše, Počestné paní pardubické) i psychol. dramata (Lidé na kře). Ve 30.letech vytvořil filmy podle her Osvobozeného div. (Hej rup!, Svět patří nám). Po osvobození natáčel polit. vyhraněné filmy (Zocelení, Past) i veselohry (Císařův pekař, Pekařův císař 1951). F. přispěl k rozvoji sl. kinematografie; 1936 na Slovensku natočil film Jánošík za spoluúčasti sl. herců (P. Bielik, A. Bagar) a 1947 první sl. celovečerní film Varúj! za spolurežie P. Bielika. L.s.c. (1951 ), Ř.rep. (1955), z.um. (1962), nár.um. (1965, jako první čs. film. režisér).
