Durynsko
Durynsko, Thüringen - spolk. země na JV Německa (hist. území). 16 172 km/2, 2,37 mil. obyv. (2002 úřední odhad) srov. 2,68 mil. (1989). Pův. území Durynků, jádro durynského král. (asi od 400), které za krále Bisima (okolo 500) dočasně zahrnovalo území dalších germ. skupin od Labe až k Dunaji. Poslední král Irminfried byl 531 poražen a zajat Franky. D. se stalo poplatným územím franské říše; 555-556 povstání proti Chlotharovi I. V 7.st. vládli v D. vévodové, kmenovým zákoníkem byl Lex Thuringorum. Pipin II. připojil D. bezprostředněji k franské říši. V 9.st. D. markrabství spravované Popponovci, v 10.st. bylo připojeno k Sasku. Od 11.st. budoval v D. svou moc rod Ludvíkovců, kteří 1130 získali titul durynských lantkrabat. Jejich sídlem byl hrad Wartburg. Poslední Ludvíkovec Jindřich Raspe se pokusil získat 1246 řím. něm. král. korunu. V boJi o dědictví Ludvíkovců získali Wartburg a lantkraběcí titul Wettinové. Erfurt zůstal arcibiskupům mohučským, Mühlhausen a Nordhausen se staly říšskými m. 1485 při rozdělení wettinských držav obdržela větší část D. arnoštská (ernestinská) větev Wettinů. Její držba (s rodovým ozn. Sasko) se postupně rozdělila na několik knížectví: Sasko-Weimar-Eisenach, Sasko-Altenburg, Sasko-Coburg-Gotha, Sasko-Meiningen. 1525 bylo území D. jedním z center něm. selské války (bitva u Frankenhausenu). 1828 uzavřely wettinské země středoněm. obch. spolek, 1833 se připojily k něm. celnímu spolku; od 1867 součást Severoněm. spolku, 1871 Německa. 1918 listopadovou rev. svržena formální vláda knížat, jejich území 1920 spojeno v rámci Německa ve Svobodný stát D. Za Kappova puče v D. boje mezi dělníky a kontrarev. skupinami. Za 2.svět. války protifašist. odboj KPD. V březnu 1945 bylo D. osvobozeno amer. armádou; od července 1945 součást sov. zóny, 1949-52 správní jed. (země) v rámci bývalé Německé demokratické republiky - NDR. Od 1990 opět součástí sjednocenného Německa.
