DNA deoxyribonukleová kyselina
deoxyribonukleová kyselina, mez. zkratka DNA (č. zkratka DNK se nepoužívá) - biopolymer složený ze čtyř různých deoxyribonukleotidů, jejichž sled, spojený 5'- 3'- fosfodiesterovou vazbou, tvoří genet. informaci buňky a je zákl. genet. materiálem většiny organismů s výjimkou některých bakteriofágů a virů. U eukaryontních organismů je DNA uložena buď v jádře buňky, tj. chromozómová DNA, nebo v buněčných organelách, tj. mitochondriová DNA a chloroplastová DNA. U prokaryontních organismů je DNA uložena v cytoplazmatickém nukleoidu (genofor) a v cytoplazmě (plasmidy). Podle zdroje DNA se molek. hm. pohybuje v rozmezí 106-1012, což představuje 3.103 - 3.109 deoxyribonukleotidových článků. Zákl. strukturou DNA je Watsonova-Crickova dvoušroubovice, tvořená dvěma antiparalelními, vzájemně komplementárními polydeoxyribonukleotidovými vlákny, stabilizovanými vodíkovými můstky mezi komplementárními bázemi nukleotidových párů A = T a G = C (tj. adenin s thyminem, guanin s cytosinem). Přesná komplementarita vláken umožňuje syntézu nového vlákna D NA replikací podle informace v matričním rodičovském vláknu. V iniciační fázi replikace se tvoří hybridní molekula s jedním polydeoxyribonukleotidem a jedním polyribonukleotidem. U prokaryontních organismů je DNA tvořena většinou jedinečnými sekvencemi, u eukaryontních organismů je v DNA přítomno podle zdroje až 70 % různě repetitivních sekvencí, které mohou hrát v genomu regulační úlohu. V jednom místě genomu uložené vysoce repetitivní sekvence DNA tvoří separovatelnou frakci satelitní DNA. Nativní jednovláknové (některé fágové a virové) a dvouvláknové DNA mohou existovat v lineárních i kruhových formách, které dále mohou být prostorově stočeny do nadšroubovice (tzv. terciární struktura). V.t. genetická informace.
